Já už zase píšu? Je to možné?

28. března 2018 v 11:27 | M |  Th ink

Když jste dříve psávali alepsoň jednou do týdne, přijde na Vás po několikaměsíční odmlce nostalgický chtíč udělat to znovu. Zvláště, když máte pocit, že něco potřebujete říct, ale nikdo Vás zrovna neposlouchá. Nebo víte, že ho to nebude zajímat. Nebo to nebudete umět vyjádřit nahlas. Někdy to ale nelze ani slovy...

Po opravdu dlouhé době sedím v klidu a soukromí sama u počítače se sluchátkama v uších (které se ukájí emotivní melodickou hudbou) a zamýšlím se nad sebou a svým životem. A když tak přemýšlím a píšu, říkám si, že mi to vlastně chybělo. Ta občasná sebereflexe, dalo by se říci, že tohle psaní myšlenek je určitý typ psychoterapie. A není třeba se projevovat pouze zde - nemyslím na internetu, lze to psát jen tak na papír do šuplíku. A taky s sebou stále už několik let nosím vždy v batůžku sešit a tužku, protože nikdy nevíte, co Vás kdy může napadnout.

Někdy je třeba si dát myšlenky do kupy nebo se jen tak vypsat, když Tě do toho tlačí Tvůj aktuální stav a pocit. A je fajn si to pak ještě několikrát přečíst a uvědomit si, jak na tom vlastně momentálně člověk je. Včera večer jsem právě měla ten záchvěv a jen tak jsem rozklikla svůj zapomenutý blog (záměrně zapomenutý, bylo nutné do něj přestat psát, a nakonec jsem zjistila, že jsem přestala psát úplně, ale kdyby to někoho zajímalo... www.non-exception.blog.cz ).

Je jaro a naše mozky se probouzejí. Já se ten svůj však snažím trochu ztlumit a ani netuším proč. Táhne mě to jinam a čím dál víc přemýšlím nad tím, co mi to vlastně způsobuje. Mám v hlavě pořád tolik nápadů, které potlačuju a nedávám jim prostor pro rozkvět. Ty jednodušší nápady pro olehčení situace a zpříjemnění dne jdou samozřejmě snáze uskutečnit. Zvláště když k tomu máš ještě někoho, kdo to dozajisté cítí úplně stejně, ale je na tom ještě hůř s fungováním motivace, vůle a ovládáním chtíče.
Samozřejmě se cítím být v pohodě, i když vím, že je to určitý typ závislosti, se kterou já už se potýkám několik let. Ale určitě to nikdy po tom se mnou nebylo horší než při sebepošozování. To jsem byla úplný pubertální zdeprimovaný mimoň. Ovšem ten blok závislosti z hlavy nevymizí. Nejsem si jistá, ale dle vlastních zkušeností a zkušeností s lidmi, které jsem za celý svůj život potkala si myslím, že život je jedna velká závislost, kterou se člověk buď naučí nebo nenaučí ovládat. Můžeme si vybrat závislost prospěšnou pro zdraví, pro kariéru, pro radost, pro lepší pocit, nebo celkově neprospěšnou jak pro tělo, mysl i pro okolí. Jak to ale hned na začátku poznat, že je to ta správná závislost? A jak máte vědět, že Vás to změní? Jak Vás to změní? Někdy Vám to dokáže udělat takové změny, o kterých ani sami nevíte a uvědomíte si to až po nějaké době. Psychika dokáže člověka poměrně kvalitně ničit, když se s ní nenaučí zavčasu pracovat. Věřím však, že nikdy není pozdě. Jen sil pomalu ubývá, pokud se člověk není schopen pořádně chytit příležitosti a vytrvat.

Konec s poučkami, o kterých přemýtám a myslím si, že jsou správné. Je toho spousta, co potřebuji říci, ale na to už bude nutné vytvořit další články.

Musím si toho ještě hodně urovnat v hlavě. I když momentálně v práci strávím prakticky celých osm hodin psaním na počítači, nesmí mě to odradit od občasného sezení u počítače i doma. Musím se zase trochu vypsat. Uspořádat ta slova prvně na papír (na monitor) a pak se třeba trochu protřídí i v mé hlavě.

Je třeba hledat pozitivní energii. A v tomto slunečném dni by to mohlo jít, ne?

(Až teď je ten moment, kdy by měl být spuštěn tento příjemný hudební počin:)

 


Komentáře

1 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 28. března 2018 v 11:47 | Reagovat

To je dobře a pěkný design

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.