Únor 2017

Nález

26. února 2017 v 19:28 | M |  Poe try
Při stěhování - které již probíhá nějakou dobu - jsem našla kus popsaného skrčeného papíru. Neřekla bych, že je to aktuální záležitost, ale není to zas tak dávná minulost. Jak to říct... asi pocitovka.
Nutno podotknout - račte si povšimnout tehdejšího zbytkového jihočeského nářečí v posledním slově "zlitý". :D
___________________________________________________________________

Tráva klidně stojí
Je večer
Všechno, co nás pojí,
nás rozděluje
a odplavuje naše viny,
víš, nejsi jediný

Les zpovzdálí voní
Naše kroky
Slunce jako loni
rudě oslňuje
a rozžhavuje v srdcích city
Padáme z mostů
nazí a zlitý

Bílá

22. února 2017 v 10:34 | M |  Poe try


Nekonečné hodiny bez spánku,
jeden citron, voda ve džbánku
a víno, bílé víno,
moje limuzíno
sjeď z hrbolaté cesty
proveď mě všemi městy
skrz víno, bílé víno,
moje limuzíno

Nekonečné hodiny bez spánku,
jeden citron, voda ve džbánku
a zeď, bílá zeď,
co tvoří mi můj svět,
ve kterém chci existovat, ve kterém chci žít,
ve kterém chci se schovat
skrz zeď, bílou zeď,
chvíli existovat

Nekonečné hodiny bez spánku,
jeden citron, voda ve džbánku
a dým, bílý dým,
v němž skrývá se můj rým,
cigareta hoří, copak nám zbývá?
Jakýsi obraz v kouři se skrývá
a dým, bílý dým,
ten, který skrývá můj rým



_____________________