Na větvi

27. listopadu 2015 v 16:19 | M |  Poe try

Tam nahoře, kam nelze vylézt ani dosáhnout
Na konci větve višňového stromu
Napíchnuté svědomí mezi zaprášenými listy
Páchne zatuchlým kouřem, zkus přičichnout

Ptáci je zobou, zobou, snad nesezobou
Kdyby sezobali, nezbylo by nic
Větev svobodně by se cítila
Chce však být bezcitná a kypět zlobou?

Přivoláš déšť, ať smyje všechnu špínu
Kouzla nefungují vždy
Kňučíš jak osamělý pes

Nevíš, co chceš, přec cítíš svou vinu





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.